Zaměstnavatel může s každým poživatelem starobního důchodu uzavřít pracovní poměr na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, aniž by důchodce ztratil nárok na výplatu důchodu. To však neplatí pro poživatele předčasného starobního důchodu, který ještě nedosáhl věku pro nárok na řádný starobní důchod a pracuje v zaměstnání, které založí účast na nemocenském pojištění.
Pro důchodce, který je činný v pracovněprávním vztahu, platí v plném rozsahu ustanovení zákoníku práce.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat v případě zaměstnávání důchodců při převedení na jinou práci (viz § 41 ZP), protože je u nich větší pravděpodobnost ztráty zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci. Tuto skutečnost je však nutno zjišťovat podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb.
Výpověď
V praxi často dochází k omylu v tom smyslu, že vznik nároku na důchod je důvodem k výpovědi. Je nutno zdůraznit, že tomu tak není a záleží jen na důchodci, zda bude pokračovat ve výkonu práce nebo nikoli. Výpověď mu zaměstnavatel může dát stejně jako ostatním zaměstnancům jen z důvodů vymezených v § 52 ZP, nebo může okamžitě zrušit pracovní poměr dle § 55 ZP.
Mzdové podmínky
K 1. 1. 2017 došlo ke sjednocení sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy pro všechny zaměstnance bez ohledu na to, jedná-li se o poživatele invalidního důchodu. Zaměstnavatel je tudíž povinen poskytovat mzdu alespoň ve výši nejnižších úrovní zaručené mzdy .
Jubilejní odměny
Zaměstnanci, kterému vznikl nárok na starobní důchod nebo kterému byl přiznán invalidní důchod třetího stupně, může zaměstnavatel poskytnout jubilejní odměnu [viz § 224 odst. 2 písm. a) ZP]. Tato možnost se tedy týká starobních důchodců v době, kdy jim vznikl nárok na starobní důchod, a nikoli až tehdy, kdy jim byl důchod skutečně přiznán, na rozdíl od důchodců invalidních, kterým je možno přiznat tuto jubilejní odměnu až v době přiznání důchodu.
Zaměstnanost
Protože poživatelé invalidního důchodu se považují za osoby se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2 ZZ), náleží jim zvýšená ochrana na trhu práce. Platí pro ně proto příslušná ustanovení jak zákoníku práce, tak zákona o zaměstnanosti týkající se osob se zdravotním postižením. Pokud jde o starobní důchodce, nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti [viz § 39 odst. 1 písm. c) ZZ], ani na podporu při rekvalifikaci (§ 40 odst. 1 ZZ) a překrývá-li se doba pobírání podpory v nezaměstnanosti s dobou pobírání důchodu, jsou povinni podporu vrátit [viz § 56 odst. 2 písm. b) ZZ].
Starobní důchodci mohou být též osobami se zdravotním postižením, které naplňují 4% podíl osob se zdravotním postižením, pokud u zaměstnavatele pracují v rámci pracovního poměru a doložili, že jsou osobami
- invalidními ve třetím stupni, nebo
- invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
- zdravotně znevýhodněnými.
Zdanění příjmů důchodců
Jsou-li poživatelé důchodů zaměstnaní, mají příjmy ze závislé činnosti, které podléhají dani z příjmů. Zaměstnavatel jako plátce daně postupuje při zdanění jejich příjmů ze závislé činnosti standardním způsobem jako u ostatních poplatníků.
Jedná-li se o příjem z dohody o provedení práce bez učiněného Prohlášení poplatníka a odměna v kalendářním měsíci nepřekročí 10 000 Kč, uplatní se srážková daň.
Pokud poplatník neučinil Prohlášení poplatníka a zdanitelný příjem nepřekročil v kalendářním měsíci výši rozhodnou pro vznik účasti na nemocenském pojištění – tedy částku 3 500 Kč v r. 2022, uplatňuje se u ostatních příjmů z § 6 ZDP srážková daň. Tento způsob zdanění se dotýká příjmů plynoucích z pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti či se jedná o odměny jednatele, člena družstva, odměny přísedícímu u soudu nebo svědečné u policie atd.
Základní sleva na dani
Starobní důchodce může uplatnit základní slevu na dani ve výši 2 570 Kč za kalendářní měsíc, pokud učiní Prohlášení poplatníka.
Sleva na invaliditu
Základní sleva na invaliditu ve výši 210 Kč měsíčně, ročně ve výši 2 520 Kč, náleží poživateli invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně invalidity. Rozšířená sleva na invaliditu ve výši 420 Kč měsíčně, ročně ve výši 5 040 Kč, náleží poživateli invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.
Od roku 2018 se prokazuje nárok na slevu na invaliditu rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého či třetího stupně invalidity. Pokud však poplatník bude u téhož plátce pokračovat v zaměstnání i v dalším zdaňovacím období, je povinen nejpozději do 15. 2. tohoto zdaňovacího období předložit potvrzení plátce důchodu.
Osvobození důchodu
Podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP je pravidelně poskytovaný důchod do výše 36násobku minimální mzdy ročně od daňové povinnosti osvobozený. V roce 2022 činí tento limit Kč ročně, od roku 2022 ročně 583 200 Kč. Pokud bude pravidelně poskytovaný důchod do limitu 583 200 + 6 000 = 589 200 Kč, důchodce daňové přiznání podávat nebude, protože k částce do 6 000 Kč se nepřihlíží. Bude-li důchod vyšší, pak částka přesahující zákonný limit (583 200 Kč) je zdanitelným příjmem podle § 10 ZDP a poživatel důchodu je povinen podat daňové přiznání. Současně má právo uplatnit základní slevu 30 840 Kč. Za pravidelně poskytovaný důchod se považuje i pravidelně přijímaný důchod (penze) z ciziny, jedná-li se o daňového rezidenta ČR.
ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ
Poživatel důchodu je ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné i stát. Je tedy povinen platit pojistné na zdravotní pojištění pouze tehdy, pokud je zaměstnán a zaměstnání zakládá účast na zdravotním pojištění (nebo je z pohledu zdravotního pojištění považován za OSVČ). Pro poživatele důchodů neplatí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, a proto zaměstnavatel odvádí pojistné jen z dosaženého příjmu. Vyměřovacím základem je úhrn zdanitelných příjmů ze závislé činnosti, nejedná-li se o výjimky, z nichž se pojistné na zdravotní pojištění neplatí (například odstupné, odchodné, náhrada za ztrátu na výdělku atd.).
Odpočet
Je-li poživatel invalidního důchodu zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, lze u něho uplatnit tzv. odpočet. U takového zaměstnance je podle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát. Od 1. 1. 2022 se částka zvýšila na 14 570 Kč.
Příklad:
Zaměstnanec je poživatelem invalidního důchodu. Pracuje u zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců. V kalendářním měsíci zaměstnanec dosáhl zdanitelného příjmu 16 400 Kč. Není podstatné, jednalo-li se o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce.
Zdravotní pojištění bude odvedeno ve výši (16 400 – 14 570) x 13,5 % = 247,05, zaokr. 248 Kč, z toho zaměstnanec uhradí 1/3, zaměstnavatel 2/3. 248 : 3 = 82,67 Kč, zaměstnavatel zpravidla zaokrouhlí pojistné směrem nahoru, tedy na 83 Kč, a srazí zaměstnanci z hrubé mzdy. Sám zaplatí pojistné ve výši 248 – 83 = 165 Kč.
Přepočtený počet zaměstnanců
Praktický postup při uplatnění odpočtu vychází z předpokladu, že je nutno stanovit průměrný přepočtený počet zaměstnanců vždy výhradně k příslušnému kalendářnímu měsíci.
V zákoně o zaměstnanosti je řešeno použití a výpočet průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, pro účely poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Příspěvek se poskytuje na základě žádosti zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců.
Výpočet průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců se zdravotním postižením a podmínky poskytnutí předmětného příspěvku vycházejí z § 11 až 14 vyhlášky č. 518/2004 Sb. Pro účely zdravotního pojištění je nutno aplikovat výpočet měsíčně. Bez použití měsíčního výpočtu lze odpočet použít u zaměstnavatele, který je aktuálně příjemcem příspěvku od úřadu práce a na žádost zdravotní pojišťovny doloží potvrzení o pobírání příspěvku.
U zaměstnavatele, který není v příslušném měsíci příjemcem příspěvku, musí být použit výpočet přepočteného průměrného počtu zaměstnanců. Při výpočtu se pracuje vždy s celkovým počtem zaměstnanců u příslušného zaměstnavatele, a nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny.
Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců za určitý měsíc v procentech:
Poměr = (B + C) × 100 / (A + B + C),
kde
A = a / x = přepočtený počet zaměstnanců bez zdravotního postižení,
B = 3 b / x = přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznáni invalidními ve III. stupni invalidity (každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením, tj. invalidní zaměstnanec ve III. stupni invalidity, se dle § 67 ZZ a § 12 vyhlášky č. 518/2004 Sb. započítává 3×),
C = c / x = přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznáni invalidními v I. a II. stupni invalidity, a zaměstnanců, kteří byli rozhodnutím úřadu práce uznáni zdravotně znevýhodněnými,
a, b, c = počet skutečně odpracovaných hodin všech pracovníků patřících do příslušné skupiny, zvýšený o neodpracované hodiny
- v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,
- v důsledku čerpání dovolené,
- z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele,
- z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy,
- v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží ošetřovné při ošetřování člena rodiny,
x = celková stanovená pracovní doba bez svátků (v hodinách) připadající v daném měsíci na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou pracovní dobu.
Příklad:
Zaměstnavatel zaměstnával v měsíci únoru celkem 6 zaměstnanců. Z toho 3 zaměstnanci bez zdravotního postižení jsou na 8hodinový úvazek, 2 invalidní ve III. stupni invalidity jsou zaměstnáni na 6hodinový úvazek a jeden zaměstnanec invalidní v prvním stupni invalidity je na 6hodinový úvazek. Poslední tři zaměstnanci pobírají invalidní důchod. Všichni zaměstnanci svůj úvazek v únoru odpracovali, příp. měli odpracované hodiny doplněny o čerpanou dovolenou, nemoc apod. Stanovená pracovní doba v měsíci únoru činila 160 hodin za 20 pracovních dnů.
A = a / x = 480 (tj. 3 zaměstnanci po 160 odpracovaných hodinách) / 160 = 3
B = 3 b / x = 720 (tj. 3 krát 2 zaměstnanci po 120 odpracovaných hodinách) / 160 = 4,5
C = c / x = 120 (tj. 1 zaměstnanec po 120 odpracovaných hodinách) / 160 = 0,75
Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců za měsíc únor v %:
Poměr = (B + C) × 100 / (A + B + C) = 5,25 × 100 / 8,25 = 63,64 %
Výsledkem je poměr vyšší než 50 %. Jde o zaměstnavatele, který v měsíci únoru byl oprávněn uplatnit odpočet na zdravotním pojištění u inkriminovaných zaměstnanců. U tří zaměstnanců, kteří jsou poživateli invalidního důchodu, se uplatní snížení vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.
NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ
Pro poživatele starobních důchodů a invalidních důchodů pro III. stupeň invalidity platí v nemocenském pojištění tyto odchylky:
- neplyne pro ně ochranná lhůta,
- po skončení zaměstnání nemocenské ani ošetřovné nenáleží,
- podpůrčí doba pro nemocenské činí 70 kalendářních dnů při jedné pracovní neschopnosti i při více pracovních neschopnostech v kalendářním roce. Do této podpůrčí doby se zahrnují jen kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti (DPN), za které je nárok na nemocenské. Nezahrnují se do ní proto dny DPN v prvních 14 dnech trvání DPN, za které se poskytuje náhrada mzdy (§ 28 ZNP).
Pro účely poskytování náhrady mzdy při DPN platí pro tyto pojištěnce obecná podpůrčí doba ve výši 380 kalendářních dnů (§ 26 ZNP).
Příklad:
Poživatel invalidního důchodu III. stupně invalidity ukončil zaměstnání dne 31. 8. Onemocněl dne 5. 9.
Vzhledem k tomu, že u těchto pojištěnců neplyne ochranná lhůta, nemocenské nenáleží.
Příklad:
Poživatel starobního důchodu měl DPN od 2. 1. do 9. 4., tedy po dobu 98 kalendářních dnů. Za dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN dostal náhradu mzdy za pracovní dny. Jen za 70 kalendářních dnů mu bylo poskytnuto nemocenské.
Pak onemocněl dne 2. 8. a nemoc trvala až do 30. 11. Za prvních 14 kalendářních dnů obdržel náhradu mzdy a nemocenské mu již poskytnuto nebylo, protože v daném kalendářním roce již vyčerpal celou podpůrčí dobu pro nemocenské.
Příklad:
Poživatel starobního důchodu má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 30. 4. Od 24. 4. je práce neschopen a DPN trvá do 31. 7.
Náhradu mzdy od zaměstnavatele obdrží jen za dobu od 24.4. do 30. 4. Po skončení zaměstnání nemocenské nenáleží.
Povinnost vrátit přeplatek na nemocenském
Poživatel starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro III. stupeň invalidity je povinen v souladu s § 124 ZNP vrátit přeplatek na nemocenském, který vznikl tím, že si o důchod požádal zpětně, a v období, za které mu byl důchod zpětně přiznán, pobíral nemocenské po dobu delší než 70 dnů nebo pobíral nemocenské po skončení zaměstnání, vznikla-li pracovní neschopnost v době trvání zaměstnání.
Příklad:
Zaměstnanec uzavřel pracovní poměr na dobu od 1. ledna do 30. září. Důchod nepobíral. Dne 1. září byl uznán práce neschopným do 10. října. Za dobu prvních 14 dnů poskytne zaměstnavatel náhradu mzdy při DPN. Od 15. 9. do 10. 10. obdrží nemocenské. V listopadu si požádal o přiznání starobního důchodu zpětně od 1. 1. tohoto roku. Důchod byl zpětně přiznán.
Zaměstnanec je povinen vrátit nemocenské za dobu trvání pracovní neschopnosti po skončení zaměstnání, tj. za dobu 10 dnů (od 1. do 10. října).
Evidenční a ohlašovací povinnosti zaměstnavatele
Vstoupí-li do zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém pojištění poživatel starobního důchodu, kterému vznikl nárok dosažením důchodového věku, tedy přiznaného podle § 29 ZDPo, respektive podle § 74, 76, 94 ZDPo, musí tuto skutečnost zaměstnavateli oznámit. Důvodem je to, že od roku 2010 se stanoví podmínky pro zvyšování již přiznaného starobního důchodu při výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění (§ 34 ZDPo). Zaměstnavatel musí i pro tyto zaměstnance zpracovávat ELDP. Evidence o přiznání důchodu vyplývá též z § 95 odst. 1 písm. f) ZNP.
Zaměstnanec – důchodce (poživatel starobního důchodu přiznaného podle § 29 ZDPo) má právo podle § 37 ZDPo pobírat důchod při souběhu výdělečné činnosti bez jakéhokoliv omezení.
Podle § 41 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. má zaměstnavatel ohlašovací povinnost, pokud zaměstnanec, který je poživatelem předčasného starobního důchodu, nesplňuje podmínky pro výplatu tohoto důchodu při výkonu výdělečné činnosti. Aby tuto povinnost mohl splnit, musí ihned při vstupu do zaměstnání na zaměstnanci požadovat předložení rozhodnutí o přiznání starobního důchodu.
Příklad:
Do zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, nastoupil poživatel předčasného starobního důchodu dne 1. 10. Důchodového věku (pro nárok na řádný starobní důchod) dosáhne až za 12 měsíců.
Zaměstnavatel má ohlašovací povinnost do 8 kalendářních dnů po vstupu takového zaměstnance do zaměstnání.
Vedení evidence
Podle § 37 odst. 1 písm. g) ZOPSZ je zaměstnavatel povinen vést záznam, zda občan pobírá starobní důchod přiznaný podle § 31 ZDPo, kdo jej vyplácí, datum vzniku nároku na tento důchod, případně číslo rozhodnutí o přiznání, jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti.
V souladu s § 36a ZOPSZ je zaměstnavatel zaměstnanců, kteří mají trvalý pobyt na území České republiky, vykonávají trvale zaměstnání v cizině a jsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, povinen vést ve své evidenci o těchto zaměstnancích údaje uvedené v § 37 odst. 1 písm. a) a b) ZOPSZ a údaj o této povinné účasti na důchodovém pojištění v cizině.
Podle § 37 odst. 1 písm. a) a b) ZOPSZ vede zaměstnavatel pro účely důchodového pojištění o všech zaměstnancích příjmení (včetně všech dřívějších příjmení), jméno, datum a místo narození, pohlaví, místo trvalého pobytu, státní občanství, a byl-li občan účasten důchodového pojištění v cizině a zaměstnavatel je jeho prvním zaměstnavatelem po skončení této účasti, též údaj o názvu a adrese cizozemského nositele pojištění a o cizozemském čísle pojištění, rodné číslo a další údaje uvedené v § 37.
Zvyšování důchodu
Bude-li zaměstnanec pobírat důchod podle § 29 odst. 1 nebo odst. 3 písm. a) ZDPo v plné výši a vykonává-li výdělečnou činnost, která založí účast na důchodovém pojištění, zvyšuje se na žádost pojištěnce důchod za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Bude-li pobírat důchod jen ve výši poloviny a vykonává-li výdělečnou činnost zakládající účast na důchodovém pojištění, zvyšuje se důchod za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Polovinou se rozumí 1/2 základní výměry a 1/2 procentní výměry. Polovina důchodu se vyplácí na základě žádosti pojištěnce.
Pokud bude pojištěnec po vzniku nároku na starobní důchod výdělečně činný (výdělečná činnost založí účast na důchodovém pojištění) a nebude pobírat důchod, zvyšuje se důchod o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti.
Mzdové listy
U mzdového listu poživatele starobního důchodu se archivační doba zkracuje z 30 let na 10 let následujících po roce, kterého se mzdový list týká [viz § 35a odst. 4 písm. d) ZOPSZ ].
Použité zkratky:
ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
ZDP – zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
ZOPSZ .. zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
ZDPo – zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
ZZ – zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
Autor: Ing. Růžena Klímová
Tento článek vyšel v:
