První den druhé poloviny roku 2023, tedy 1. červenec, je okamžikem, kdy by měly nabýt účinnosti dvě novely zákonů souvisejících s insolvenčním řízením a týkajících se práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů, resp. fyzických osob obecně a to včetně tzv. OSVČ.
První z nich je novela zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Návrh novely je k poslednímu dni roku 2022 ve druhém čtení legislativního procesu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Dle důvodové zprávy k návrhu novely je „hlavním cílem navrhované právní úpravy dosažení vzájemné a souladné propojenosti uspokojování mzdových nároků zaměstnanců podle zákona č. 118/2000 Sb., s insolvenčním právem, jak na úrovni národní, tak unijní. Jde zároveň o odstranění nedostatků dané právní úpravy, které dosud vyplynuly z aplikační praxe Úřadu práce České republiky. Dalším motivem k úpravě této oblasti je dosažení optimální a dostatečné ochrany práv zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele včetně eliminace možného zneužití dané právní úpravy.“ Slovy ministra reaguje návrh novely na změny v oblasti insolvenčního práva na národní i nadnárodní úrovni, stanoví stejná práva zaměstnanců, bez ohledu na to, zda pracují pro zaměstnavatele, který sídlí v ČR, nebo v jakékoliv jiné zemi Evropské unie. Posílení práv zaměstnanců nadnárodních společností, jejichž platební neschopnost bude řešena institucemi jiného členského státu EU, se projevuje v tom, že lhůta pro uplatnění mzdových nároků těchto zaměstnanců, počíná u nadnárodního zaměstnavatele běžet ode dne zveřejnění rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie. Stejně jako zaměstnanci zaměstnavatelů se sídlem v ČR uplatní zaměstnanci nadnárodních zaměstnavatelů své mzdové nároky u Úřadu práce ČR ve stejné lhůtě 5 měsíců a 15 dnů. Další významnou změnou je upřesnění definice zaměstnance, na kterého se zákon nevztahuje, když nově se stanoví, že Zákon se rovněž nevztahuje na zaměstnance, který byl v rozhodném období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto rozhodném období byl členem jeho statutárního orgánu nebo osobou, která má rozhodující vliv na činnost zaměstnavatele, a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně 25% majetkovou účast.
Druhou z nich, a z pohledu celospolečenského i významnější, je novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení – insolvenčního zákona.
Tento návrh novely teprve míří do legislativního procesu po připomínkovém meziresortním řízení, nicméně i účinnost této novely se předpokládá k 1. červenci 2023. Novela má provést transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. 6. 2019 o restrukturalizaci a insolvenci, tedy zajistit implementaci relevantních částí směrnice o restrukturalizaci a insolvenci do insolvenčního zákona. Stát se tak mělo již nejpozději do července 2021, následně do července 2022, ale je zřejmé, že dříve než k 1. 7. 2023 tuto povinnost jako ČR nesplníme. Dle znění směrnice „Členské státy zajistí, aby doba, po jejímž uplynutí mohou být podnikatelé v úpadku zcela oddluženi, nebyla delší než tři roky.“ Je tedy zřejmé, že úmyslem směrnice bylo upravit podmínky oddlužení pro podnikatele, tedy fyzické osoby podnikající, tzv. OSVČ, aby rychleji překonali své podnikatelské neúspěchy. Návrh novely insolvenčního zákona se však dle svého znění vztahuje na fyzické osoby obecně, tedy i spotřebitele a česká úprava tak jde nad rámec úpravy požadované Evropskou unií. Poměrně zásadně bylo oddlužení, jako jeden ze způsobů řešení úpadku dlužníků, dotčeno i novelou insolvenčního zákona účinnou k 1. červnu 2019, kdy byla odstraněna nutná podmínka pro úspěšné absolvování oddlužení, tedy úhrada alespoň 30 % pohledávek přihlášeným nezajištěným věřitelům za dobu 5 let. Od 1. června 2019 tak obecně platí, že dlužníci s nízkými, či dokonce žádnými příjmy, musí být schopni každý měsíc po dobu 5 let trvání oddlužení uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň částku odpovídající odměně a nákladům insolvenčního správce. Dlužník bez příjmů či s nízkými příjmy tak musí být schopen každý měsíc uhradit pouze cca 2 200 Kč a za 5 let trvání oddlužení se může zbavit neuhrazených částí svých dluhů. Před zmiňovanou novelou účinnou od 1. 6. 2019 činila průměrná míra uspokojení věřitelů v oddlužení 50 – 60 % z jejich pohledávek, u oddluženích vedených podle této novely se pak očekává průměrná míra uspokojení věřitelů po 5 letech do 30 % z jejich pohledávek a odborné odhady pak u varianty, která by měla být zavedena k 1. červenci 2023, tedy oddlužení „na 3 roky pro všechny“, hovoří o průměrné míře uspokojení do 10 %. Lze očekávat významný nárůst návrhů na povolení oddlužení po účinnosti novely, kdy krátké a relativně levné oddlužení bude pro mnohé z dlužníků cestou z dluhové pasti, nicméně nelze opomenout i výhrady věřitelů vůči navrhované úpravě, zejména s ohledem na očekávanou míru uspokojení. Vzhledem k tomu, že legislativní proces fakticky nezačal, lze očekávat bouřlivou diskusi v Poslanecké sněmovně a i okamžik účinnosti novely lze v tuto chvíli považovat spíše za optimistický.
Autor: Mgr. Pavel Gottwald, MBA, právník specialista pohledávek senior (LinkedIn profil)